Potápění je nádherný sport, relaxace a dobrodružství. Může být však i nebezpečný a proto každému zájemci o potápění doporučuji se důkladně informovat o všech rizicích a organizaci, u které si svoji certifikaci hodlá udělat.
Ve světě existuje spousty výcvikových systémů pro rekreační potápěče. Dokonce pravidelně vznikají nové a na druhou stranu mnohé zanikají. Většinou se ale potkáš jen s těmi třemi největšími PADI, SSI, CMAS.
Zajímavé je, jak obrovská rivalita mezi jednotlivými organizacemi panuje a to zejména na úrovni profesionálních členů jednotlivých organizací. Nejvíc nenáviděné a napadané je PADI a to z jednoho prostého důvodu. Je největší a nejúspěšnější. A pokud by bylo možné shrnout všechnu tu nenávist na jednu hromádku, ze statistik o většině by vyšla rovnice CMAS nenávidí PADI. Proč? CMAS byl v dobách pionýrského potápění nejdřív jedinou a později pořád ještě největší organizací. Pak ji ale ujel vlak a celosvětovému trhu dnes vévodí PADI. Bohužel ze zkušeností nabývám dojmu, že členové a špičky CMAS místo organizačních a zásadních změn raději hledají, na koho ukázat prstem.
Pokud se někde ve světě budeš potápět s CMAS centrem, vyslechneš si toho dost. Ale největší špína se samozřejmě pere na internetu. Většinou ono on-linové hašteření považuji za úsměvné, tedy pokud jsem v ten moment obdařen důstojným nadhledem. Jindy mi taková válka připadá nedůstojná a zbytečná, když si uvědomím, že všichni máme podobné cíle. No a protože všichni ještě navíc používají podobné prostředky k výuce, skoro by jednoho napadlo, že je vlastně úplně jedno, u koho si člověk udělá kurz anebo s kým se bude potápět. Ale pozor, to je velká mýlka a někdy jde i život.
Pokud jsi nepotápěč, budu rád, když si odneseš alespoň základní informace. Pro licencované potápěče nebude tenhle článek asi velkým překvapením, i když na druhou stranu.... . Věci viděné zevnitř někdy otevírají oči a za zavřenými dveřmi se dějí věci, které se veřejnost nikdy nemá dozvědět.
Organizace CMAS vždy fungovala spíš jako klubové potápění. Získání licence bylo pro uchazeče časově i znalostně mnohem náročnější, než jsou dnešní standardy profesionálních organizací, které jsou omezené na nejzákladnější a nejpotřebnější informace. Samotní potápěči, vyškolení v systému CMAS, bývali tedy skutečně dobří potápěči a historicky si tak nesou na ramenou dobré jméno kvalitních studentů. Nicméně skutečným problémem CMASu je jeho mnohočetná struktura, která nedovoluje řídit ani kontrolovat dodržování standardů. To znamená každé potápěčské centrum, které je členem CMAS si může dělat, co chce. Absolutní ignorace základních pravidel vede často k absurdním a životu nebezpečným situacím. PADI je na druhou stranu až vyhroceně soustředěné na kvalitu výuky a dodržování předepsaných standardů. Jeden dopis, a to jsem zažil, dokáže zastavit provoz potápěčského centra až na několik měsíců. Pokud by se prokázala pravdivost argumentů z dopisu, je pak na řadě odebrání licence pro provoz centra pod hlavičkou PADI. CMAS je na druhou stranu v tomto ohledu absolutně benevolentní resp. nemohoucí dohlížet a vyžadovat dodržování kontroly kvality.
Zažil jsem pár takových center a vím jak fungují uvnitř. Jedno z nich je na Mallorce ve Font de Sacale. Mike, majitel, vydělává poměrně slušné peníze na provozu potápěčského centra. Šetří totiž za instruktory. Pravidelně každý rok nabírá lidi, kteří se chtějí naučit potápět a získat licenci. Pracuji v tzv. programu "internship". Znamená to, že uchazeči pracují zadarmo, a později za odvedenou práci možná slíbenou licenci dostanou. V praxi to ale znamená, že Váš guide, nebo instruktor nevlastní licenci ani na vlastní potápění, natož aby mohl pracovat jako profesionál. Znamená to taky, že provádí se zájemci takzvané potápění na zkoušku, což ve skutečnosti mohou provádět jen licencovaní profesionálové. A to včetně dětí od osmi let. Jen si představ, že svěřuješ své dítě do rukou někoho, kdo ještě před týdnem ani netušil, co potápění je. Já tím byl opravdu zhrozený a tak jsem napsal asi tři dopisy na CMAS, ale veř nevěř, těm je to fuk.
Jiný extrém jsem s CMAS zažil v Sharmu, v Egyptě, kde si majitel Johan vymyslel vlastní výukový systém, ale stále své centrum provozuje pod hlavičkou CMAS. Problém je v tom, že chce být tak odlišný od běžných systémů, že klienty přivádí do životu nebezpečných situací. A ti o tom samozřejmě nemají tušení. Když se Johana zeptáte, jak v jeho systému mohou klienti řešit nebezpečnou situaci, odpoví Vám, že nic takového se pravděpodobně nestane a že pokud přeci jen, tak holt má smůlu. Je absolutně neuvěřitelné, že něco takové může fungovat. Po světě je spousty center u všech organizací, které porušují různé standardy, ale u center fungujících pod hlavičkou CMAS, je možné opravdu téměř vše. Osobně mám jak trenérskou licenci PADI, tak i CMASu. Nemám licenci SSI, ale od kolegů vím, že jsou standardy stejně kvalitní. V některých ohledech snad i lepší, na druhou stranu méně pedantnější na splnění úkolu studentů pod vodou, než je třeba právě PADI.
Osobně bych každému doporučoval před každým ponorem vidět instruktorovu platnou licenci. PADI a SSI lze dohledat na internetu, CMAS musí mít kartu s sebou. Rozhodně nestačí jen nějaké číslo. Na Mallorce si zaměstnanci číslo prostě museli vymyslet, pokud už se nějaký klient zeptal a nikomu to nevadilo, protože je to stejně nedohledatelné. Sám si rád také beru doporučení. Většinou se ještě ptám, zda by doporučující nechal v místě, které mi doporučuje, potápět své vlastní nedospělé dítě, nebo jiného člena rodiny, tedy vyjma tchýně.
A pokud bych byl v kůži rekreačního potápěče, z výše uvedených důvodů bych se vyhnul centru, které působí pod hlavičkou CMAS. Je to samozřejmě jen můj osobní názor. Ale je to to minimum, co bych udělal já pro svoji vlastní bezpečnost. Je nutné přiznat, že na světě je sousty CMAS center, které se takto nechovají a vůči nim je pak můj postoj absolutně nefér. Jenže neschopnost přimět centra dodržovat standardy, je pro mě ale stejně rozhodujícím kritériem.
Užívejte potápění a hlavně, vždy bezpečný návrat.