Malý ostrůvek na severu od Cebu na Filipínách je trefou do černého pokud chceš na vlastní oči vidět žraloky lišcí. Říká se, že při každém ponoru máš téměř 100% garanci toho, že je uvidíš. My jsme je při dvou ponorech potkali pokaždé a tak nemáme důvod nevěřit.
Cesta z ostrova Negros na Malapascuo není úplně nejsnažší a tak počítej s trochou adrenalinu. Miniostrůvek samozřejmě nemá vlastní letiště a tak nejjednodušší způsob je doletět do Cebu City, taxikem na Cebu North Bus terminal a autobusem vyrazit do přístavu Maya, odkud pak vás pak převozníci na malých lodí vezmou na ostrov. Autobusy nemají žádný jízdní řád, ale jezdí téměř každou půl hodinu. Lístek se kupuje až přímo v autobusu. My jsme se zeptali u vchodu, kde jsou autobusy do Mayy. Strážník na někoho zavolal, přiběhl steward toho správného autobusu a už nám ukazoval směr a snažil se pomáhat s bagáží. Cesta trvá 4,5 hodiny a jen dávej pozor na to, že poslední loď vyráží do Malapascua v 17.00 hodin.
Nevím jestli se v Maye dá vůbec mluvit o přístavu. Je to spíš velké betonové molo obložené tradičními filipínskými loděmi Bangka, což jsou jednotrupé lodě vybavené děma vahadly. Když jsem hledal cestu na internetu, psalo se o ferry, což samozřejmě je, ale jen jsem měl prostě jinou představu. To neznamená, že je to špatně, jen jsem prostě čekal velkou loď. Opět zde neexistuje žádný řád, prostě se počká na dostatek lidí a pak se vyráží. Cena za loď je 1.500 PHP a na loď se vměstná až 15 pasažérů, takže nejlevnější přeprava je za 100 PHP.
Tu a tam se objeví človíček s nabídkou na soukromou přepravu, stálě za těch 1500 za loď. Nám se podařilo ve třech cenu ukecat na 300 PHP za osobu a tak jsme asi za 10 min. vyráželi na cestu. Moře ten den nebylo úplně klidné a tak jsme se právem obávali, aby naše se z našich zavazadel nestaly mořské houby. Kapitán, asi 25 letý kluk, však své řemeslo ovládal dobře, jel opatrně a tak jsme za necelou hodinu přístávali živí a zdraví na ostrově Malapascua. Opět jsme byli nepřipraveni. Není tu žádný přístav, jen hlavní pláž. Žádné taxi, žádné nabídky na odvoz a chaos jako v běžných přístavech. Ubytování na hlavní pláži, které musí být dozajista nádherné, se pohybuje v cenách kolem 1500 až 6000 PHP za noc, takže na míle daleko za hranicí našich budgetů. Takže jsme si pěkně vzali naše kufříčky, o 10 kilo těžší jak byli nacucané mořskou vodou, a vyrazili do našeho kapslového hotelu za 350 PHP na noc Budget Inn. Je to asi 10 min. chůze. Nejdřív po pláži a pak po úzkých cestičkách z udusaného písku. Vyhýbáte se motorkám, nohy se boří do písku a cesta se s bagáží na zádech a v rukou zdá v tu chvíli nekonečná. Budget Inn je docela v pohodě. Jistě by se našlo spousty věcí, které by šli vylepšit, hlavně co se čistoty a internetu týče, ale za ty peníze je to opravdu přijatelné ubytování. A hlavně taky proto, že téměř celé dny trávíme mimo a do hostelu se chodíme buď jen vyspat a nebo ještě před večerkou zajdeme na střechu na pivo.
Druhý den pak celý věnujeme výběru správného potápěčského centra a objevováním ostrova. Začínáme potápěčským centrem. Podle očekávání ty na pláži jsou ty nejdražší. Ceny se pohybují od 1500 do 1750 PHP za ponor plus další příplatky. Ve většině případou jsou příplatky jen fee za vstup do NP, ale někde ještě účtují další jako třeba příplatek na naftu a za občerstvení. Snažíme se vyjednávat o cenách a nejlepší cena vychází na 1100 za ponor plus fee za vstup do NP. Pak se jdeme podívat do vnitrozemí a objevíme několik dalších malých místních škol. Tady se dostaneme na cenu 1000 PHP plus fee. Cena je včetně lodi, kafe, čaje a vody na lodi. Žádé další poplatky si neučtují. Nevýhodou může být, že guidi jsou místní kluci. Sami jsou dobří potápěči, ale jednak nemají moc zkušeností s organizací a navíc spousty z nich nemají odpovídající kvalifikaci a licence. Takže pokud nejsi opravdu zkušený potápěč, vzal raději bych za vděk nějakou nabídkou z mezinárodního centra na pláži, kde pracují instuktoři ze všech zemí. Při jednom z ponorů pak skupinka mladých ne příliš zkušených potápěčů z Izraele měla skutečně nějaké trable. Nejdřív jeden z nich hned na začátku ponoru ztratil své GoPro, které mu šel úspěšně najít jeden ze dvou jejich guidů. Pak při ponoru měla jedna dívčina ze skupiny problémy vyrovnáním tlaku v uších. V mizerné viditelnosti něco kolem 5 mtr. to skončilo tak, že skupina se rozdělila a nějakou dobu se nemohli najít. Ponor se tak omezil na velmi krátký čas a nemohli absolvovat výlet do jeskyně. Zvláštní je, že tu nikdo neřeší licence na potápění v jeskyních, ale to je zas jiný příběh. Na to, jak to před ponorem byli milí lidé, jsem pak byl překvapen způsobem jejich řešení. Jeden ze skupiny křičel po návratu na guida, že jeho hněv je opravdu veliký a pokud se to nevyřeší, bude mít problém celý ostrov Malapscua. Wow .
Objevování ostrova. Malapascua je opravdu malý ostrov a nenašel jsem nic ani nikoho, kdo by nám řekl, co tu stojí za to navštívit. Lidé sem jezdí za potápěním a nebo jen relaxem na pláži. Mimochodem, ty jsou tu krásně bíle a v kontrastu k modro azurovému moři vyplavují do mozku spoustu endorfínů. Jakmile však překročíte určitou hranici udržované hlavní pláže, o což se podle mě starají hlavně dive centra svými akcemi beach cleaning - you very welcome to join us, objevíte naturalistický filipínský ostrov. Všude je dost nepořádku, pláže jsou pokryté hřbitovy lodí a vedle nich se staví nové. Uprostřed ostrova jsou na některých místech něco jako slamy. Domečky jsou malé, často jen z bambusu nebo plechu. Když jsme tudy procházeli, malá holčička si před svým domem sedla na bobek a začala vykonávat potřebu, tu velkou. Nicméně my jsme tu hlavně kvůli potápění.
Pro první dva ponory zvolíme MONAD SHOAL, potopený ostrov, který je známí kvůli Žralokům liščím. Navíc je tu prý údajně šance na setkání s Mantami a Kladivouny. Tak ty jsme ale bohužel opravdu neviděli. Ponor začíná velmi časně a setkání je naplánováno na 4.30 ráno. Takže žádné velké flámování a vyspávání. Z centra musíme nejdřív kus pěšky, pak na malou lodičku, která nás přepraví na větší loď v přijatelné hloubce a vyrážíme. Cesta trvá asi 40 min. Na místě je už asi dalších pět lodí. Začíná ponor, hloubka u kotvy je přibližně 7 mtr a my plaveme na okraj potopeného ostrova. Sestupujeme na hloubku 17 metrů a už se k nám řítí první žralok lišcí. Wow. Ještě se nestačíme vzpamatovat a je tu další. Celkem jsme jich potkali asi 7. Nevím, kolik to bylo jedinců a nebo se nám ukazoval stále jeden kus, ale zážitek je to úžasný. V jednu chvíli se přišel podívat asi na 2 metry, než se otočil. Má krásné velké černé mírné oči a s ocasem delším, než je jeho tělo je absolutně nezaměnitelný. Druhý den ponor opakujeme a jeden z nich se před obrátkou dostal ještě trochu blíž. Viditelnost není úplně nejlepší, něco kolem 8 metrů a jsme dost hluboko, takže záběry na videu nejsou úplně s wow efektem, ale vlastní zážitek je prostě nezapomenutelný.
Pro další dva ponory vybíráme GATO Island. Zde můžete potkat žraloky lagunové (White tip shark). První ponor se zdál být trochu nezáživný. Voda studená, 25 stupňů, viditelnost snad jen 5 metrů a v poměrně silných proudech jsem se celý ponor schovávali blízko stěny a nikom moc daleko se nedostali. Při druhém ponoru jsme zapluli do jeskyně a to už byl tedy zážitek. Jednak je to opravdu velká jeskyně a má svoje kouzlo tajemna a navíc jsem tu potkali slibované žraloky, kteří se v jednu chvíli přišli podívat opravdu blízko. Dokonce jsem si v jednu chvíli říkal, že si možná budu muset přeprat neoprén. Nic se samozřejmě nestalo a zážitek si člověk odváží na celý život.
Dnes nás čeká ještě ponor za Mandarin Fish u Lighthousu. O tom ale však až příště.
Doufám, že se Ti povídání líbilo a pokud Tě něco zaujalo, nebo bys rád nějaké další informace, napiš. Rádi odpovíme.
Marc
(V článku jsou dva odkazy na videa, pokud by se Ti líbila, jsou některá další na naší FB stránce o potápění a na youtube o cestováníí a potápění Facebook WSD Pro cestování a potápění, Youtube WSD Pro cestování a potápění)