Tajný tip pro pobyt v Indonesie. V době mého příjezdu na ostrově dokonce ještě nebyl ani zaveden elektrický proud. Ostrov trvale obývalo pár desítek místních, o něco více krav a koz a tu a tam se zjevil nějaký turista.
Na ostrov se dostanete lodí z Bali, která tu jezdí jednou denně, a nebo prostě přemluvíte nějakého rybáře, který vás za nějaké drobné doveze na sousední Lombok.
“Masový turismus jsem ještě nedorazil, i když zlí jazykové tvrdí že tenhle ostrov bude za 30 let nové Bali. A tak tu pro jistotu už vystavili jeden pětihvězdičkový hotel”
Jak se žije Robinsonům
s tím Robinsonem jsem to samozřejmě trochu přehnal, ale faktem je, že když zajde slunce, jde se spát. Napadlo mě to srovnání, protože jsem tam měl svého Pátka. Vlastně jsem měl hned tři. Byli to místní, kteří pro nás pracovali, ale spíš se měli jmenovat Nedělové. No s tím slovem pracovali jsem to taky přehnal. Život tu má své zaběhlé koleje a slova jako námaha a práce nebyly ještě zařazeny do slovníku.
Někteří lidé jsou tu vyloženě vstřícní. Jdete kolem jejich domu, pozdravíte a oni vás pozvou na čaj. Nezašli jsme, protože po úvodním pozdravu by jazyková bariéra stejně už nedovolila říct ani slovo. Navíc už se stmívá, a dostat se domů bez baterky je tu poměrně slušná výzva i pro Beara Gryllse.
Ubytování není těžké sehnat a to už za nějakých 12 dolarů na noc. Zatím sem doopravdy jezdí skuteční cestovatelé a nebo baťůžkáři a tak se nabídka zaměřuje právě na ně. A pak je tu ten pětihvězdičkový hotel, kde se dá přenocovat už za asi 170 dolarů a světe div se, mají tam dokonce i lidi. Předpokládal jsem, že za tenhle ranec se budou hosté dožadovat i nějakého servisu. Schválně jsem tam zašel na pivo, abych se podíval, jak to funguje. Nevěřil jsem svým očím. A tak jsem začal jsem vyzvídat na manažerovi, jak naučil místní pracovat. Dostal mě. Zaměstnance si prý dovezl z Bali.
Pětkrát denně se tu rozezní tlampače s modlitbami. Mně to zní jako řev lva v kleci. Takže mě to trochu děsí. A navíc mají podle mě soutěž se sousedními Lombokem o to, kdo ohluchne dřív.
Potápění na Gili Gede
Můj šéf byl Američan. Zařídil a vystavil tu potápěčskou základnou přímo na pláži, k tomu bydlení, a restauraci. Bylo tu všechno, co jsem k životu potřeboval. Můj první ponor byl tedy přímo před základnou, z pláže. Bohužel to bylo za odlivu. Tedy při viditelnosti asi 5 metrů jsem bohužel nemohl dostatečně obdivovat všudypřítomné bahno.
V dalším kroku jsem si prostě vzal k ruce potápěčskou mapu konkurence a sprostě opsal všechny potápěčské destinace. Vzali jsme loď a vyrazili. A světe div se, narodil se zážitek. Potkali jsme několik malých žraloků, a i několik živých korálů. Přesto, že jsem v jádru poměrně smířlivý člověk, domáhal jsem se odpovědí. Žádný průmysl, téměř žádný turismus, jen hrstka obyvatel a rybáři se tu maximálně na jukungu, což je loď vydlabaná z jediného kmene a plachtičkou. Takové rybaření toho moc nezničí, tak kde je sakra ten nedotčený podmořský ráj?